Jen další místo

Just Another Place se nevyjadřuje k vazbě člověka a technologií, nepoužívá pojem kyborg ani se nesnaží o kritické zhodnocení epochy antropocénu. Vystavuje naopak mnohovrstevnatou realitu nevědomých ovlivnění a jejích možných důsledků na půdorysu odkazů vytržených z času i prostoru pomocí subtilních doteků zvuku a obrazu rezonujících napříč současným pojetím dichotomie přírodního a kulturního, respektive kultivovaného. Vše se zdá být na první pohled čitelné a zástupné, přesto jednoduchost gesta probouzí vzpomínky a vyvolává podvědomý pocit ztracené sounáležitosti umístěné někde hluboko v našem genetickém kódu. Současná akcelerace, v rámci které je patnáct let věčností, se rozpadá a zvuk flétny nebo odkrývání povrchu zeminy rýčem náhle dostává znovu svůj čas překračující význam. Místo, blízké i vzdálené, lokalizace domova, lokalizace exotické krajiny, lokalizace člověka jako dynamického bodu na mapě. Všechno je to jen nějaký další neurčitý prostor, přesto v bludišti neuronů a jejich spojů přesně vyhrazený, a ač možná pro mnohé zastřený, stále jasně definovaný.

z textu k výstavě : kurátor Jen Kratochvil