Slepá okna

Série tří videí reflektuje způsob konstrukce filmového obrazu, který využívá principu skládání více obrazových plánů za sebe. Tento postup se tradičně využíval již v klasické kinematografii, při tvorbě filmových triků. V současnosti je výsledný filmový obraz také skládán z mnoha elementů. Děje se tak spíše než ve fázi natáčení až později, při dotváření jeho finální podoby v postprodukci. Některé prvky jsou doplněny, jiné, původně nasnímané části obrazu, zůstávají divákovi navždy skryty. Série tří videí navozuje paralelu mezi finální podobou pohyblivého obrazu, který odhaluje divákovi pouze část původně nasnímaných a v obraze následně uložených vizuálních informací (obrazových vrstev) a viděním samým, které díky daným fyziognomickým dispozicím umožňuje vnímat pouze určitou část pozorované skutečnosti. Vždyť i lidské oko obraz manipuluje, retušuje a doplňuje, fenomén slepé skvrny je pro toto tvrzení důkazem.Tato tři videa byla realizována tak, že některé obrazové plány byly postaveny již v průběhu natáčení. Kamera natáčela přes neprůhledné sklo. Prst kreslí na okno, odkrývá drobné fragmenty. Kreslí a maže, maluje a neustále přemalovává. Výsledná smyčka umožňuje pohyblivý obraz prezentovat jako zaslepené okno, za nímž se někdo snaží o komunikaci a odkrývá drobné fragmenty z „vnitřního“ prostoru za sklem.