Slepé skvrny

Soubor fotografií Slepé skvrny je koncipován jako instalace ve veřejném prostoru, která díky svému zasazení do přirozeného prostředí proměňuje jeho podobu a význam. Okna jsou architektonickým prvkem, který může být chápán jako průnik mezi exteriérem a interiérem, mezi soukromým a veřejným prostorem, nebo jako zprostředkovatel dalšího rozměru světa. Manipulované fotografie, které jsou umístěny v okením rámu rozvíjejí tento dialog a posouvají jej na úroveň komunikace s náhodnými kolemjdoucími. Z běžných účastníků městského provozu se stávají diváci, kteří se účastní hry s vlastním vnímáním. Jsou vyzváni, aby si kladli základní otázky o percepci skutečnosti.
Slepá skvrna je místo na sítnici, kde zrakový nerv ústí do oční bulvy a ještě není rozvětven na jemná nervová vlákna opatřená elementy citlivými ke světlu. Jedná se o jev, který není při běžném pozorování patrný, protože mozek pozorovatele slepé místo obrazu doplňuje. Ukazuje se, že „vidění samo je neviditelné“, a my jako vidoucí tedy nemůžeme nahlédnout, „co je vidění“ (Mitchell). Jinými slovy, zjišťujeme, že vizuální zkušenost je hluboce podmíněna kódy či protokoly té kultury, z níž vzešla.